20.03. 2014 • 
1176xSamozřejmě již i naše největší masmédia si pomalu ale jistě všimly jedné věci, a sice že se rychle rozšířila síť thajských masážních salónů. Ty představují vše, jenom ne nudný prostor s pouze jedním masážním stolem a rozmrzelým masérem. Většina thajských salónů, do kterých můžete v dnešní době v českých ulicích zavítat, na druhou stranu vsadila na velmi vysoký standart poskytovaných služeb, používaného vybavení a také celkového vzhledu. Člověk má tak lehce dojem, že se setkal s čistě moderním pojetím, kdy thajská masáž spíše než na samotné zvládnutí řemesla zdůrazňuje vytvoření iluze toho, aby prostředí bylo co nejexotičtější. Opak je ovšem pravdou. Uvnitř takovýchto velkolepě zařízených středisek zažije každý klient jedinečnou příležitost, aby si doslova na svou vlastní kůži vyzkoušel nejdelší dobu používané masážní postupy, které jsou proslulé na celém světě. V žádném případě zde tedy rozhodně nečekejte jenom pozlátko cizí rádoby tradice, ale skutečně poctivou masáž, kterou umí nahradit jen málokterá věc.
Úplně poprvé se s thajskými masážemi, na které navázala jejich nynější forma, potkáváme už během druhého století před naším letopočtem. Tehdy se její postupy vyskytly na stranách posvátných buddhistických knih. Z dostupných zdrojů vím, že s tím jako první přišel indický lékař jménem Jivaka Kumar Bhakka, který nejenom že léčil mnichy, kteří žili v buddhistických klášterech, ale dokonce si mysleli, že je blízkým přítelem samotného Buddhy. Zrovna z prostředí buddhistických chrámů se později thajské masáže rozšířily dále do světa. V dnešní době v Thajsku tvoří běžnou součást, jakým způsobem se má pečovat o zdravý způsob života.
Vlastní duchovní pozadí značí, že thajská masáž nejspíš bude mít relativně daleko k tomu, jak si masáž představuje třeba takový fotbalista z Evropy, který hraje okresní přebor. Její pojetí se zakládá na hlavním předpokladu, že tělo i duch člověka jsou navzájem propojeny, a z toho důvodu by se každý jedinec měl pokusit se dosáhnout vzájemného souladu jak svého fyzického stavu tak také i svého myšlení. Právě thajská masáž jde tomuto cíli naproti tím, že všem umožní, aby se seznámili s deseti základními cestami, kterými uvnitř lidského těla proudí energie.
Shodně s tímto odhadem se následně předpokládá, že nejrůznější nešvary jako jsou potíže s krevním oběhem, nervovým systémem či například omezenou pohyblivostí kloubů (to jsme vyjmenovali i zároveň ty největší záležitosti, o které se maséři zajímají), mají svůj původ zrovna v tom, že dojde k porušení jinak nerušených toků energie těmito drahami a energetickými centry. O tomhle se v thajské tradici mluví jako o čakrách. Základní princip masérského povolání tak vězí v postupném tisknutí velmi důležitých akupresurních bodů, které se nachází na těchto čakrách, ty zodpovídají za určitou formu problémů. Když je tedy masér stlačí, opět se obnoví přesouvání energie, jež se z nějaké příčiny přerušila.
Tím ovšem oblast thajských masáží pochopitelně neskončila. Po řadě tlaků na ty nejdůležitější akupresurní body pokračuje specifické cvičení, jež vychází z principů jógy. Na celé věci je pozoruhodný především fakt, že masér v tomhle případě nehraje roli jakéhosi pasivního instruktora, ani bytosti, která hřbety svých rukou neustále bouchá do klientovy šíje, nýbrž se sám plnohodnotným způsobem zapojuje do vlastního cvičení.
Cvičení probíhá na měkké žíněnce. Klient na ní leží a masér s ním provádí jednotlivá pomalá protažení jeho končetiny, stejně jako jiné velmi pečlivě odstupňované pohyby, k čemuž využívá i celé své tělo. Typický zážitek, který si tak pacient z thajského masážního salonu odnáší, nepředstavuje situaci, jak jej masér potírá vonným olejem, ale spíše vzpomínka, kdy masér během samotného cvičení používá principu páky, přičemž zapojuje jak celou svoji, tak i klientovu hmotnost.
Jistě se mnou budete souhlasit, že to znamená velice inspirativní postup, který může kouzlo thajské masáže přiblížit i těm, kteří se k této formě masáží staví poněkud skepticky a celkově východní medicíně a jejím zvykům příliš nevěří.
