Jak dobře pochodit u přijímacího pohovoru?

Po práci snů touží každý z nás, jen málokdo již ale skutečně má tu šanci takové vysněné zaměstnání získat. Ale proč byste to neměli být právě vy? Pojďme se podívat, co jsou nejčastější chyby, kterými si hladký průběh pohovoru můžete nadobro zkazit.

Ale nebojte, není to žádná věda, kterou ovládnou jen ti nejlepší! Všechno se dá naučit a veřejné vystupování nejinak. Možná nemáte přímo debatní sklony nebo jste z cizích lidí nervózní. Ale není to překážkou, která by znemožnila kariérní vzestup.

Na co si tedy dávat pozor, v čem si nechat poradit?

Úsměv! Pomyslné „úsměv prosím!“ slýcháte pravidelně od každého fotografa. Proč tuto jednoduchou a přece tak účinnou taktiku nepoužít do vašeho „boje“? Úsměv nic nestojí a poodhalí hodně o vaší nátuře. Ten, kdo se neumí vlídně zatvářit na možného budoucího zaměstnavatele jen těžko bude usměvavý na kolegy v práci nebo nedej bože na klienty, s kterými by měl přicházet v nově nabyté pracovní pozici do styku. Úsměv je zkrátka základ všeho a nikdy se nevyplatí šetřit jím. A to ani když máte pocit, že byste měli zachovat dekorum a chladnou tvář. Ne – lidskost vždy vítězí.
Stisk ruky. Slýcháme to pořád dokola a dokolečka, a přeci jsou mezi námi tací, kteří pořád chybují. Pokud si s někým podáváte ruku, musíte opětovat stisk, podat ruku rovně, přímo, sebejistě. Sousloví „leklá ryba“ určitě neslyšíte poprvé. A přesně takové lidé, co dlaní bez stisku leklou rybu napodobují, jsou dost často „leklí“ i ve svém životě. Musí z vás proudit energie. A co je také hodně důležité – při podání ruky se koukejte tomu druhému přímo do očí! Vyjadřujete mu tak úctu a zájem o jeho osobu. Pohled úkosem někam pryč značí, že vás buď daná situace ani trochu nezajímá, nebo že jste bytost plachá, až to bolí.
Rovná záda! Na pohovoru vás zpravidla vždy usadí na nějakou židli, do křesla, na gauč...Ať již sedíte kdekoli, je nutné myslet na svá záda. Mít páteř jako pravítko ukazuje dosti o vaší sebekázni, svědomitosti, pracovitosti. Naopak ti, co jsou líní držet alespoň chvíli tělo rovně, budou působit dojmem, že jsou líní vlastně na cokoli.
Nekřižte ruce ani nohy! Nemusíte být zrovna znalci řeči těla, aby vám bylo dostatečně zřejmé, že křížení znamená buď nesouhlas, nebo strach, uzavřenost. Mít strach ze svého možného budoucího „šéfa“ nebo se před ním uzavírat již při přijímacím pohovoru, je notně hloupé a nevypovídající o vašich kvalitách.
Udržujte oční kontakt! Snažte se nekoukat kolem, nezkoumat, co kde stojí za vázu s květinou, jakou barvu mají záclony, nebo nedejbože koberec. Pokud už chcete pokukovat sem a tam, sledujte osobu před sebou, stůl před sebou, bezprostřední okolí kolem osoby, která s vámi mluví. Nekoukejte si na ruce! Totéž platí pro nohy! Neukazujte, jak jste plaší, že nevíte, kam s očima, že se bojíte mluvit s lidmi a udržovat oční kontakt. Na druhou stranu zase zírat na mluvčího bez mrknutí oka a bez jediného odtržení se, zase působí moc agresivně až výsměšně. To také nedělejte. Odhadněte situaci selským rozumem a chovejte se tak, jako byste si povídali s vaším kamarádem.
Nehrajte si nervózně s prsty, nežmoulejte tužku, neosahávejte si náramky/ náušnice / prstýnky a podobně (pokud jste ženy). Působí to přinejmenším hloupě. V případě mužů je pak třeba brát zřetel na hodinky, které se také mohou stát předmětem nechtěného rozptylování vaší nervozity.
Zvolte vhodné oblečení. Muži by neměli opomenout sako, černé společenské boty, vyžehlenou košili. Motýlek či kravata bude na některých pracovištích působit přemrštěně, takže předem zvažte všechna pro a proti. Pokud se ale chcete ucházet o velmi prestižní místo (jako je ředitel banky, manager velké společnosti a podobně), pak je i tato společenská zvyklost na místě. Ženy by si neměly dovolit příliš vyzývavé oblečení, odhalená ramena (už vůbec ne pak břicho!), otevřené boty. Chybět nesmí silonové punčochy, a to bez ohledu na to, jaké je třeba zrovna vedro. Pokud se líčíte, moc to nepřežeňte a nevykouzlete si na obličeji doslova neprůhlednou masku. Pokud se normálně nelíčíte, zauvažujte, jestli by jednou nestálo za to udělat výjimku. Ať již se vám to líbí nebo ne, nalíčená žena působí dojmem, že o sebe pečuje, že se hýčká, není jí lhostejné, jak vypadá a podobně. Zvlášť jestli usilujete o pracovní pozici, která vyžaduje kontakt s klienty, je dosti pravděpodobné, že budete mít lehký make-up i v předpisech.
Ať jste jakéhokoli pohlaví, pamatujte na to, že se vlivem stresu a nervozity během rozhovoru možná pořádně zpotíte. Měli byste proto volit takové oblečení, u kterého to bude co nejméně poznat. Rozhodně vám na dojmu nepomůže, když se vám během rozhovoru rozlijí v podpaží dvě velká mokrá kola, která bude možno obdivovat i na dálku. Podrží vás černá barva, dvojité triko, bolerko...U mužů pak samozřejmě sako.
Na příchod na pohovor si vyhraďte dost času. Pokud přijdete pozdě už na schůzku, zaměstnavatel vám neuvěří, že kdy přijdete včas do práce. Pokud jdete poprvé na místo, které neznáte, nestačí pouhý pohled na mapu nebo vzetí mapy s sebou na cestu. Může vás čekat nějaká zrada, ulice mohou ve skutečnosti působit jiným dojmem a tvarem, než na jaký jste koukali při hledání v mapě. Pokud nevíte, jak dlouho vám cesta zabere, je pro všechny případy lepší si cestu odzkoušet třeba den předem takříkajíc „nanečisto“. Na místě byste měli v den pohovoru být minimálně čtvrt hodiny předem.
Informujte se ze všech dostupných kanálů o společnosti, do které přicházíte žádat o místo. Je možné, že se vás na pohovoru zeptají na nějakou otázku z historie společnosti nebo z jejího záběru. Pokud pouze vykoktáte první věc, co vás napadne, nebo střelíte od boku něco zcela nesmyslného, ukážete, že o práci ve skutečnosti zase takový velký zájem nemáte. Kdybyste měli, máte už všechno v malíku a ještě byste si připravili řadu otázek.
Otázky si ale každopádně připravte! Jakékoli, jen ne úplně hloupé. Zeptejte se na dress code, na pracovní dobu, na jednotlivá pracoviště, na věci z branže...Možností máte hned několik, nejhorší je však žádnou nevyužít. Projevit skutečný zájem o pozici a o všechno, co k ní náleží, patří mezi elementární povinnosti žadatele. Když se nemáte na co zeptat, opět ukazujete nezájem, ne to, že vám bylo vše vyloženo jasně a srozumitelně.
Jediná zakázaná věc je dotaz ohledně výše mzdy. Pokud s ním nevyrukuje sám zaměstnavatel, neměli byste to být vy, kdo s tím začne. Na podepsání smlouvy s výměrem platu bude času dost poté, co vás přijmou. Přijímací pohovor je stále ještě předstupeň přijetí, a vy nesmíte ukázat, že to hlavní, proč do zvolené práce chcete, jsou peníze (a to jakkoli by to byla pravda). Musíte budoucího zaměstnavatele přesvědčit o tom, že práci chcete pro práci, pro její obsah, poselství, zábavnou náplň, a že peníze jsou jen slušný benefit za to, co vás bude bavit dělat.
Vystupujte zdravě sebevědomě. Nemusíte být slyšet jenom vy, nemusíte svým temperamentem ovládat celou místnost, v které se pohovor odehrává. To se jednak nesluší, ale ani se to od vás neočekává. Buďte zkrátka zdravě asertivní, ale vždy současně milí!
Mluvte nahlas a zřetelně. Vašemu možnému budoucímu zaměstnavateli bude velmi nepříjemné, pokud bude muset žádat vaši odpověď znovu. Vy byste také nechtěli, abyste museli natahovat uši do krajních mezí kvůli uslyšení jeho dotazů či slov.
Nelžete. To nejhorší, co se může stát je to, že o sobě zalžete. Představte si, že díky nějaké lži místo skutečně dostanete – a najednou se dostanete do situace, kdy už budete muset s pravdou ven! (Například pokud vám těžce onemocní dítě, i když jste řekli, že žádné nemáte. Nebo až po vás bude zaměstnavatel chtít doložku o tom, že jste skutečně byli na výměnném jazykovém kurzu v zahraničí, i když to vlastně vůbec není pravda). Realita je jen jedna, ale jak jistě víte, lze ji ohýbat ve svůj prospěch či neprospěch. U pohovorů je žádoucí přikrášlit trochu své vlastnosti a dovednosti, ne je však úplně překroutit nebo vyfabulovat! Drobné nafouknutí se koneckonců i očekává, žádný zaměstnavatel asi neočekává, že se před něj posadí schlíplá postavička, která není vlastně v ničem moc dobrá, natož pak sebevědomá.
Pokud to jde, zjistěte si předem jméno toho, kdo vás bude při pohovoru zpovídat. Není snad rozpačitější situace, když musíte na vrátnici nebo prvnímu člověku ve středisku říci, že jdete „za paní / panem ehm, no...na pohovor“. To značí, že k takovému zaměstnavateli nechováte moc velkou úctu a že nečekáte, že se setkáte s někým důležitým.
Jestliže dostanete před pohovorem či při něm vizitku, nakládejte s ní se vší grácií. Přímo před očima zaměstnavatele si ji můžete vložit do první a nejvíce viditelné přihrádky u peněženky, nebo ji vložte mezi doklady. Pokud máte v plánu vizitku jen tak vhodit vstříc útrobám kabelky, raději tak učiňte až venku z podniku.
Uložte si do svého mobilního telefonu kontakt na zřízenou osobu. Až vám bude volat, budete to ihned vědět, dostanete chvilku času na přípravu a vyhnete se domněnce, že jde o nějaký nedůležitý hovor s telefonickým průzkumem trhu.
Pakliže má váš kýžený zaměstnavatel více uchazečů o stejnou pozici a dává si proto čas na rozmyšlenou, můžete mu zkusit zaslat slušně formulovaný e-mail, ve kterém uvedete, jak vás setkání s ním těšilo a že doufáte, že situace dopadne ve váš prospěch. Ale pozor, pokud se již do podobné elektronické zprávy pustíte, nesmí ani trochu působit nabubřele! Nesmíte podlehnout dojmu, že jste skutečně byli lepší než ostatní uchazeči. Text musí působit nanejvýš pokorně. Neshazujte se ale pomyslným „plazením se u nohou“. Buďte struční, efektivní, trochu osobní, pozitivní!
Vsaďte na lidský faktor a kouzlo vaší osobnosti. Nebojte se přiznat, pokud něčemu skutečně nerozumíte, nebojte se ukázat svoji lidskou stránku. Tím není na mysli rozplakat se nervozitou nebo úpěnlivě prosit o pozici, protože jste zrovna na dně svých finančních sil. Tím se myslí to, abyste se nesnažili po celou dobu hovoru vypadat jako lidský robot a stroj na profesionalitu a dokonalost. V tom kouzlo osobnosti a celkového dojmu z času stráveného s daným uchazečem rozhodně netkví!

Právě jste se mohli seznámit s výčtem 20 nejčastějších a nejčastěji žádaných rad a skutečností, které by vám měly pomoci dostat se na to svoje nejvysněnější pracovní místo! Nečekejte, že vždy půjde všechno hladce a že hned první pohovor skončí zdarem a platem 45 000,-. Mějte své ideály, ale nebuďte nereální snílci. To vás pak ušetří případného bolestivého pádu. Závěrem vám však přeji, aby ten zmíněný „bolestivý pád“ nikdy nemusel nastat, a aby se vám ve vašem pracovním i soukromém životě jen a jen dařilo!