Co je to kyberšikana

Jako příklad kyberšikany ze světa můžeme uvést trojici případů, které jsou zdokumentované a zapsaly se černým písmem do historie. Mladá dívka Anna Halmanová se stala terčem nechutného útoku spolužáků, kteří jí o přestávce ve škole strhli šaty a začali ji obtěžovat, přičemž si celou akci natáčeli na mobilní telefon. Anně vyhrožovali, že video zveřejní a nahrají ho na server Youtube. Svou hrozbu vyplnili a Anna se následně oběsila. Dalším příkladem je třináctiletá Megan, která trpěla komplexy kvůli svému vzhledu. Na sociální síti Myspace se seznámila s chlapcem Joshem, kterému mělo být údajně šestnáct let. Po krátké době jí Josh vyznal lásku a Megan na nic jiného několik týdnů nemyslela. Po nějaké době však Josh začal Megan posílat urážlivé zprávy a Megan se z toho zhroutila. Nakonec z nešťastné lásky dokonce spáchala sebevraždu. Vyšetřování ukázalo, že se nejednalo o šestnáctiletého chlapce Joshe Evanse, nýbrž o padesátiletou matku Meganiny bývalé kamarádky, s níž už se Megan nechtěla vídat. Posledním příkladem je případ čtrnáctiletého fanouška Hvězdných válek Ghyslaina Raze. Ten si pro sebe jednou natočil, kterak předvádí oblíbenou bojovou scénu z filmu. Jeho spolužáci ze školy mu však jeho tajnou nahrávku zcizili a ta během několika týdnů doslova obletěla celý svět. Parodie na Ghyslaina se dokonce dostala do pořadu South Park. Výsledkem bylo Ghyslainovo psychické zhroucení, po němž se musel měsíce léčit.

Předchozí trojice velice smutných příběhů ilustruje jen některé z podob poměrně závažného jevu, pro nějž se postupem času vžilo pojmenování kyberšikana. V současnosti pojem zahrnuje celou řadu různých strategií, jež se provádí díky informačním a komunikačním technologiím. Většinou se jedná o mobilní telefony, sociální sítě či blogy. Společným jmenovatelem bývá, že jedinci zneužívající tyto technologie mají za cíl někomu s nimi ublížit.

Vše v případě kyberšikany funguje bdobně jako tomu bývá u obyčejné šikany, nicméně nalezneme zde jeden podstatný rozdíl. Kyberšikana totiž díky využití moderních technologií velmi často umožňuje agresorovi zůstat ve skryt, přičemž výsledky jeho obtěžování mohou zasáhnout více lidí najednou, než jak tomu bývá v případě šikany. Utrpení oběti může být o to větší, a také dlouhodobější.

V případě běžné šikany často vyučující či rodiče mohou odhadnout, kdy jejich dítěti hrozí větší nebezpečí, pak u kyberšikany může k jakémukoliv útoku vzhledem k rozšířenosti moderních technologií dojít úplně kdykoliv a kdekoliv.

Jelikož napadení spolužáka fyzicky, je úplně něco jiného, než šíření materiálu po internetu, tak útočníkem v případě kyberšikany se může stát úplně každý, často i člověk, od něhož bychom to v reálném světě vůbec nečekali.

Další nebezpečná forma této šikany se dá najít v tom, že útočníkem se zde stává vlastně každý, kdo urážlivý či ohrožující materiál posílá dále. Každým takovým sdílením se totiž utrpení oběti znásobuje.

Při kybernetickém útoku samo sebou nedojde k žádnému přímému kontaktu mezi obětí a útočníkem. To ovšem nemusí být pravda ve sto procentech, protože jak výše uvedený příklad dokládá, může se nejprve oběť stát cílem šikany fyzické, která je následně zveřejněna online. Pokud ke kontaktu nedojde, pak to stejně neznamená, že by následky kyberšikany byly méně intenzivní. Bránit se kybernetickému útoku je ještě ke všemu v podstatě nemožné.

A co vlastně doporučují odborníci v případě, že se stanete obětí kyberšikany? Velice vhodné je se obrátit s takovou situací na některou ze specializovaných linek bezpečí. Existuje také několik obecných doporučení, která by se dala využít. Hlavně je potřeba, abychom nebyli vždy příliš důvěřiví a je potřeba myslet na to, že dle výzkumů většina neznámých lidí během elektronické komunikace neříká pravdu. Rozhodně bychom pak neměli sdělovat citlivé informace na místě, kde existuje možnost, že by byly zneužity.